Nefarmakologická léčba migrény

Migréna není jen obyčejná bolest hlavy. Je to neurologické onemocnění, které může výrazně zasahovat do práce, rodinného života, spánku, volného času i psychické pohody.

Moderní léčba migrény nabízí stále více účinných možností – od správně zvolené akutní léčby až po preventivní léky včetně specifické léčby zaměřené na CGRP. Léky ale představují pouze jednu část komplexní péče o člověka s migrénou.

Druhou důležitou součástí je nefarmakologická léčba. Patří sem především opatření zaměřená na pravidelnost denního režimu, spánek, pohyb, stravování a hydrataci, zvládání stresu nebo různé behaviorální a psychologické metody.

Nejde přitom o alternativu ve smyslu „buď léky, nebo režim“. U řady lidí funguje nejlépe právě kombinace vhodně nastavené farmakologické a nefarmakologické léčby.

Proč může mít režim u migrény takový význam?

Mozek člověka s migrénou je citlivější na změny vnitřního i vnějšího prostředí. Problémem proto nemusí být jen konkrétní „spouštěč“, ale někdy spíše výrazná změna oproti tomu, na co je organismus zvyklý.

Typickým příkladem může být nedostatek spánku, ale u někoho také výrazné přespání. Vynechání jídla, dehydratace, nezvykle vysoká fyzická zátěž nebo období intenzivního stresu mohou rovněž přispívat ke vzniku záchvatu.

Právě proto se v péči o migrénu často doporučuje určitá pravidelnost a předvídatelnost – pravidelný spánek, dostatečný příjem tekutin, pravidelné jídlo a přiměřená fyzická aktivita. Známý přístup SEEDS například shrnuje pět oblastí: Sleep, Exercise, Eat, Diary and Stress – tedy spánek, pohyb, stravování, vedení deníku a práci se stresem.

To ale rozhodně neznamená, že člověk s migrénou musí žít podle dokonale přesného rozvrhu nebo se neustále kontrolovat. Cílem není perfektní režim, ale pokud možno stabilní prostředí, ve kterém má migrenózní mozek méně výrazných výkyvů, se kterými se musí vyrovnávat.

Není to jen o „zdravém životním stylu“

Pod pojmem nefarmakologická léčba se navíc neskrývá pouze doporučení dobře spát, jíst a pít.

Patří sem také postupy, které učí člověka lépe reagovat na stres a na tělesné nebo psychické napětí. Mezi nejčastěji zkoumané patří například kognitivně-behaviorální terapie (CBT), relaxační techniky, mindfulness nebo biofeedback.

Aktuální systematický přehled zahrnující 50 studií a více než 6 000 dospělých ukázal, že CBT, relaxační techniky a mindfulness mohou u části pacientů snižovat frekvenci migrény nebo bolestí hlavy. Autoři zároveň upozorňují, že kvalita důkazů je zatím většinou nízká a výsledky jednotlivých studií nejsou jednotné. Nefarmakologické metody proto nejsou univerzálním řešením pro každého, ale mohou být užitečnou součástí individuálně nastavené léčby.

A co spouštěče? Musím se jim všem vyhýbat?

Dlouhou dobu se pacientům s migrénou často doporučovalo identifikovat své spouštěče a pokud možno se jim vyhnout.

Dnes víme, že je situace složitější.

Některé faktory skutečně mohou pravděpodobnost záchvatu zvyšovat – například vynechání jídla, změny spánku, menstruace nebo stres. Ne každý domnělý spouštěč je ale skutečnou příčinou záchvatu. Některé projevy, které člověk považuje za spouštěč, mohou být dokonce časným příznakem již začínající migrény.

Typickým příkladem může být únava, změna chuti k jídlu nebo zvýšená citlivost na světlo a pachy, které se mohou objevit už v prodromální fázi.

Navíc není reálné ani žádoucí snažit se odstranit ze života všechny možné spouštěče. Smysluplnější je poznat vlastní migrénu, sledovat opakující se souvislosti a soustředit se hlavně na faktory, které můžeme rozumně ovlivnit.

Co je tedy cílem nefarmakologické léčby?

Stejně jako u preventivních léků není cílem slíbit, že migréna úplně zmizí.

Nefarmakologická léčba může pomoci:

• snížit počet migrenózních záchvatů,

• zmírnit jejich intenzitu nebo dopad,

• zlepšit fungování mezi jednotlivými záchvaty,

• zlepšit kvalitu života,

• lépe poznat vlastní migrénu a faktory, které ji ovlivňují,

• a podpořit celkový efekt léčby.

Důležitá je přitom individualizace. To, co funguje jednomu člověku, nemusí mít stejný efekt u druhého. Výzkum ukazuje, že vztah mezi spánkem, stresem, stravováním, fyzickou aktivitou a migrénou se může výrazně lišit člověk od člověka.

A také není nutné změnit všechno najednou. Často dává větší smysl zaměřit se na jednu oblast, která je pro konkrétního člověka nejproblematičtější, a postupně pracovat právě s ní.

Co všechno tedy mezi nefarmakologické možnosti patří?

V následujících článcích se jednotlivým oblastem budeme věnovat podrobněji. Podíváme se například na:

• spánek a migrénu,

• pravidelnost stravy a dostatečnou hydrataci,

• pohyb a fyzickou aktivitu,

• stres a relaxační techniky,

• kognitivně-behaviorální terapii (CBT),

• mindfulness a ACT,

• biofeedback,

• a na to, jak rozumně pracovat se spouštěči migrény.

Nefarmakologická léčba není o tom, že si člověk za své záchvaty může sám, protože špatně spí, má stres nebo nedodržuje „správný režim“. A už vůbec by neměla představovat další seznam povinností, které musí člověk s migrénou dokonale plnit.

Je to spíše další sada možností, jak získat nad migrénou o něco větší kontrolu. U někoho bude jejich efekt výrazný, u jiného menší. A stejně jako u léků je potřeba hledat kombinaci, která dává smysl právě konkrétnímu člověku.

Zdroje

1. Robblee J, Starling AJ. SEEDS for success: Lifestyle management in migraine. Cleveland Clinic Journal of Medicine. 2019;86(11):741–749.

2. Seng EK, Martin PR, Houle TT. Lifestyle factors and migraine. Lancet Neurology. 2022;21(10):911–921.

3. Buse DC, et al. Behavioral interventions for migraine prevention: A systematic review and meta-analysis. Headache. 2025.

4. American Headache Society. Lifestyle Modification for Migraine.

5. American Headache Society. Behavioral Treatment for Migraine.

6. Marmura MJ. Triggers, Protectors, and Predictors in Episodic Migraine. Current Pain and Headache Reports. 2018;22:81.